Práce z širšího cyklu Spojenci
Kairos / Správný čas
Některé formální postupy vyžadují přísný řád, postup a přípravu. Jiné jsou spontánní, pracují s náhodu a třeba i s omylem. Podobné postupy zkoumám v sérii, kterou jsem nazvala Kairos. Termín kairos je jedním ze dvou řeckých slov označujících čas, tím dalším je známější chronos. Oproti chronosu – tedy dlouhému, pravidelně plynoucímu času – označuje kairos správný nebo příznivý okamžik, čas tedy nahlíží spíše z pohledu jednotlivého, ale mimořádného momentu.
Ve své poslední malířské práci totiž věnuji hodně pozornosti samotnému vizuálnímu procesu, možnostem zobrazování, vznikání obrazu. Mým cílem je experiment, oboustranný dialog mezi záměrem a výsledkem, neustálé proměny třeba i za cenu zdánlivé absence osobního rukopisu. Nezajímá mě vytvářet otisk již hotových představ, ale nechám se vést průběhem jejich zhmotňování. Je to dobrodružství, které vrcholí rovnováhou osobního vstupu a fyzického výstupu.
Mé obrazy jsou často abstraktní, ale já preferuji pojem abstrahované. Mají konkrétní zdroje, příběhy, ikonografii. Uvědomila jsem si, jak moc se můj současný postoj inspiroval sběratelstvím. Moje sbírka by ale asi těžko zapadla do nějaké známé kategorie. Je eklektická, někdy vedená záměrem, někdy vznikající samovolně. Často ani není fyzicky hmatatelná. Jedná se pouze o záznamy v paměti, významové synapse, které se někdy podařilo zachytit na fotce, jindy jsou jen aktivní fantazií v mé paměti: barevné kombinace, záznamy pohybů, světel a odrazů. Spojuje je okamžik souvislosti, nevysvětlitelný moment společného významu.
Works from the wider cycle Allies
Kairos / The Right Time
Some formal processes in art require strict order, procedure and preparation. Others are spontaneous, working with chance and even error. I explore similar practices in a series I have called Kairos. The term kairos is one of two Greek words for time, the other being the more familiar chronos. Unlike chronos, which is long, regularly passing time, kairos refers to an appropriate or auspicious moment, so that time is seen more in terms of a single but extraordinary moment.
In fact, in my recent paintings I have been paying a lot of attention to the visual process itself, the possibilities of representation, the making of the image. My aim is experimentation, a two-way dialogue between intention and result, constant transformation, even at the cost of the apparent absence of a personal handwriting. I am not interested in creating an imprint of already finished ideas, but I let myself be guided by the process of their materialisation. It is an adventure that culminates in a balance between personal input and physical output.
My paintings are often abstract, but I prefer the term abstracted. They have concrete sources, stories, and iconography. I realised how much my current attitude is inspired by collecting. But my collection would probably be hard to fit into any familiar category. It is eclectic, sometimes deliberate, sometimes spontaneous. Often it’s not even physically tangible. It is merely a record in memory, a synapse of meaning, sometimes captured in a photograph, sometimes an active fantasy in my mind: colour combinations, records of movement, lights and reflections. They are linked by a moment of connection, an inexplicable moment of shared meaning.