Veronika Drahotová’s 2021 series is based on a creative strategy that she has been successfully developing in various forms for some time: Each piece consists of a pair of canvases whose shifting allows for different versions of the image. Geometric surfaces with abstract shapes of an organic nature alternate in them, permeating the canvases and establishing their dynamics. All of this takes place on several planes and in layers that overlap, multiply, or blend. They form a composite whole, but we are aware of their structure, perhaps in the same way as when we decompose a picture into layers in Photoshop. The abstract compositions are complemented by more realistic motifs, such as fire or the texture of stone. The motif of a fiery river that burns or flows across multiple canvases is striking, creating the paradox of water and fire coming together.
The earth relates to water like air relates to fire—it is only their proportions that matter. Ancient philosophers imagined the world as a whole composed of four basic elements that balance each other. They came to believe that there was a necessary connection between all natural phenomena, allowing us to imagine the overall nature of their relationships. Similarly, in Veronika Drahotová’s paintings, the elements of her paintings balance each other. However, the two interrelated canvases have their own specific details: the reality of the geometric axis and the apparent or real symmetry or mirroring lead us to ponder the predetermination of their form. To what extent does what is left or right, or top or bottom, affect the two canvases?
The symmetry or balancing of the elements only illustrates the deeper relationships that enter into the very process of human perception. What is the nature of the world, and how does it relate to how I perceive it internally? If in previous painting cycles Veronika Drahotová explored the question of freedom, now she is interested in fate, in the possibility that the events in the universe and in human life are predetermined. The relationship between free choice and predestination is one of the fundamental questions of humankind. Does man decide his own destiny, or is it already predetermined? If we cannot understand destiny, can we at least touch it? Can we see its rhythm?
Série Veroniky Drahotové z roku 2021 vychází z tvůrčí strategie, kterou v různých podobách již delší dobu úspěšně rozvíjí: Jednotlivá díla sestávají z dvojice pláten, jež spolu tvoří jedno dílo, jejich vzájemné přesunování umožňuje různé verze obrazu. Střídají se na nich geometrické plochy s abstraktními tvary organického charakteru. Prostupují jednotlivými plátny a udávají jejich dynamiku. To vše probíhá v několika plánech, vrstvách, jež se vzájemně překrývají, násobí či prolínají. Vytvářejí složený celek, jehož strukturu si však uvědomujeme, asi jako když v programu Photoshop rozložíme snímek na jeho jednotlivé vrstvy. Abstraktní kompozice doplňují realističtější motivy, například oheň nebo struktura kamene. Výrazný je motiv ohnivé řeky, jež plane či protéká přes vícero pláten a vytváří paradox spojení vody a ohně.
Země se má k vodě jako vzduch k ohni, záleží jen na jejich poměrech. Již antičtí filozofové si svět představovali jako celek složený ze čtyř základních živlů, jež se vzájemně vyvažují. Dospěli k přesvědčení, že mezi všemi přírodními jevy existuje nutná souvislost, umožňující představit si celkový obraz jejich vztahů. Podobně na obrazech Veroniky Drahotové vstupují do rovnováhy jednotlivé prvky maleb. Dvojice vzájemně se vztahujících pláten však má svá specifika: skutečnost geometrické osy, zdánlivé či reálné souměrnost či zrcadlení nás dovádějí k úvahám o předurčenosti jejich podoby. Do jaké míry se ovlivňuje to, co je vlevo či vpravo, nahoře či dole?
Souměrnost nebo vyvažování prvků je jen obrazem hlubších vztahů, jež vstupují do samotného procesu lidského vnímání. Jaká je podstata světa, a jak se vztahuje k tomu, jak jej vnitřně vnímám? Jestliže v předchozích malířských cyklech Veronika Drahotová zkoumala otázku svobody, nyní ji zaujal osud, možnost, že dění ve vesmíru i lidském životě jsou předem dané. Vztah mezi svobodnou volbou a predestinací patří k základním otázkám. Rozhoduje člověk o svém vlastním osudu, nebo je určen předem? Kdo je tím, kdo určuje osud? Jestliže nemůžeme osud pochopit, můžeme se ho alespoň dotknout, vidět jeho rytmus.