I am visual artist who does photography, video, installations etc., but I consider myself first and foremost a painter. The one thing that has always bothered me about painting, though, is that it has formal limits; a square or rectangular, the format is a limitation in itself.
In my recent work, I have been developing a new system that seeks to get around these limits and push past classical definitions. The desire is to break the passivity of painting, and create a new format that is adaptable and thinks about painting differently.
What I have come up with is a system that behaves somewhat like architecture, and which I call “Architectonic”.
This approach uses two or more canvases to make a single painting. The individual pieces are designed so that they can be rotated, rearranged and reorganized in numerous ways to create different compositions out of one painting. By orientating or interchanging the canvases both horizontally and vertically, and rotating them 90 degrees in relation to each other, each offers several compositions and different versions of the painting.
Jsem umělec, který se pohybuje napříč médii, ze všeho nejvíce, se ale cítím malířem. Na obrazech mě však vždy nejvíce vadilo jejích omezení, jejich dalo by se říci, “zakonzervovaný“ formát, obdélník, nebo čtverec. V posledních letech realizuji systémy, které toto klasické vymezení obrazu narušují.
Pracuji na výstupech, které mají svým způsobem blízko k architektuře. Jednotlivé formáty se propojují a prostupují či umožňují více způsobů instalace obrazu. Tuto svou techniku jsem pracovně pojmenovala “Architectonic”.
Jedná se o jeden obraz, převážně větších rozměrů, který je sestaven ze dvou, či více pláten. Ta jsou pojednána tak, že otáčením jednotlivých pláten a přeskupováním pozic dostáváme nové a nové varianty jednoho obrazu.
